Štola pod Hutí svaté Antonie

Goticky zalomené kamenné klenutí štoly svádí k odhadům o mnohasetletém stáří štoly. Zřejmě však bude o tři sta let mladší - „až“ ze 17. století.

Štola pod osadou Huť svaté Antonie v katastru obce Obora na Boskovicku je zřejmě původním odvodňovacím důlním dílem rozsáhlejšího (a nedochovaného) systému podzemních chodeb sloužících pro těžbu uhlí a ledku.

Historie

Těžba ledků a méně kvalitního uhlí je v okolí Huti svaté Antonie zmiňována již v 17. století. Okolo osady se nachází několik historických výsypek a hald, pod kterými pramení Klemovský potok odtékající směrem na jihovýchod do Svitavy. Zřejmě z této doby pochází dědičná (odvodňovací) štola ústící necelého půl kilometru zleva do potoka a společně s dalšími pozůstatky důlních děl v mělkém údolí mu dodávající typickou oranžovou barvu. Té se potok dokonale nezbaví v celé své délce (asi 3 km).

Popis

Štola o výšce přibližně 1,5 m a šířce přibližně 1 m je vyzděna nepravidelnými pískovcovými bloky z místního lomu a nahoře zaklenuta méně obvyklou lomenou klenbou. Za vstupní mříží (obvykle nezamknutou) ve štole postupně narůstá mocná vrstva oranžového kalu vznikajícího vysrážením železa z roztoku sirných solí a promývajícího v pískovci uložené vrstvy kyzových lupků a křídového uhlí.

Délka štoly může dosahovat i několik stovek metrů, jejího konce však prakticky není možné dosáhnout, neboť vrstva sedimentu postupně vzrůstá do té míry, že zaplňuje více než polovinu profilu štoly a průchod mazlavou hmotou je prakticky nemožný. Cca 50 m od portálu štoly je na povrchu patrný poměrně mohutný zával, který naznačuje, že od tohoto bodu není štola dále prostupná.

Vstup do štoly oficiálně označené jako 2383 (Štola Obora u Boskovic) je zapovězen a nejen vzhledem k nehezky vypadajícímu propadu je zřejmě také poněkud nebezpečný.

Ten, kdo si chce zkrátit cestu od železniční zastávky v Doubravici na Chlumy údolím Klemovského potoka, brzo narazí nejen na neprostupný terén, ale taky na podezřele oranžovou vodu v potoce.

Odhalit zdroj sytě oranžového bahna není složité. Podivná hmota prýští ze zářezu na levém břehu potoka, asi půl kilometru pod Hutí svaté Antonie.

Nevydatná stružka vyvěrá ze štoly vydechující zatuchlý důlní vzduch. Portál z místního pískovce (stejného, který použil sochař Stanislav Rolínek na své sochy blanických rytířů) odkazuje lomeným obloukem až ke gotice, zřejmě ale bude výrazně mladší.

Původ tajuplné štoly lze odhadnout do 17. století, kdy se v okolí Huti těžil ledek, uhlí a železité kyzy, zodpovědné za strašidelnou barvu vody v potoce.

Původ štoly neznámý, délka štoly neověřena. Co může být záhadnějšího?

Vstup do štoly je zabezpečen mříží. I v případě, že zrovna není zamknutá, jde o úkol pro pravé bahňáky.

Od roku 2018 visí na mříži rukavice obsahující cosi, co připomíná utrženou ruku příliš zvědavého pátrače.

Průchod štolou je méně než jednoduchý. Zpočátku jej lze podniknout v holínkách, které se do mazlavé hmoty boří jen asi 20 cm, ale jak vrstva narůstá, je pohyb možný stále méně. Po padesáti metrech už bahno dosahuje tak vysoko, že pokračovat (vleže) je vysloveně nebezpečné.

Teřící dřevěná bedna je snad pozůstatkem nějaké zvláštní podzemní hry. Za ní už bahno vyplňuje nadpoloviční většinu profilu štoly a boříme se do něj nad kolena.

Postup dál do nitra štoly je prakticky nemožný. Snad na nafukovacím lehátku by se podařilo poodhalit tajemství neprozkoumané odvodňovací štoly.

Hrozivý propad na povrchu však svědčí o tom, že moc daleko nepoškozená štola nepovede. Snad jen dalších pár desítek metrů.

Zdroje

1. Obec Obora: Historie. Dostupné z https://www.obecobora.cz/historie/.
2. Waki: Huť svaté Antonie. Dostupné z http://wakiavalon.rajce.idnes.cz/2011_03_05_chlum/.